Odkazuje na určité Galerie estetické, byl představen v počátku dvacátého století v reakci na rostoucí abstrakce moderního umění. s důrazem na barvy a světlo, umělci od skupin jako De Stijl a Bauhaus přednost vystavovat svá díla na bílé zdi s cílem minimalizovat rozptýlení. Bílé zdi byly také, že jednat jako rámec, spíše jako hranice fotografie. Paralelní vývoj v architektuře a designu předpokladu správné prostředí pro umění. Bílá kostka byl charakterizován její náměstí nebo obdélníkový tvar, bílými zdmi a světelný zdroj obvykle od stropu. v roce 1976 Brian O'Doherty napsal řadu eseje pro časopis umění fóra, později proměněn v knihu nazvanou uvnitř the White krychle, v němž se setkal s modernistické posedlost bílé kostky, který tvrdí, že každý objekt se stala téměř posvátnou uvnitř, takže čtení umění problematické.