Umění o zvuk, zvuk jako jeho střední i jako svůj předmět. To sahá do počátku vynálezy futuristické Luigi Russolo, který mezi lety 1913 a 1930, postavil hluku stroje, které replikované cinkot průmyslového věku a boom válčení a následné experimenty v Dada a surrealistického hnutí. Marcel Duchamp složení tiskové chyby hudební nabízený tři hlasy zpívající poznamenává, vytáhl z klobouku, zdánlivě svévolným aktem, který měl vliv na složení Johna Cage, který v roce 1952 složený 4' 33 "- hudební skóre čtyři minuty třicet tři vteřiny a ticha (čtyři minuty třicet tři sekund je 273 sekund. Teplota minus 273 Celsia je absolutní nula). Padesátých a šedesátých let vizuálních umělců a hudebních skladatelů, jako Bill Fontana používali kinetické plastiky a elektronických médií, překrývající se živé a nahrané zvuky, s cílem prozkoumat prostor kolem nich. Od zavedení digitální technologie zvukové umění bylo podrobeno radikální transformaci. Umělci mohou nyní vytvářet vizuální obrázky v reakci na zvuky, umožnit posluchačům ovládat umění prostřednictvím tlaku podložky, senzory a hlasové aktivace a v příkladech jako Jem Finer 'Longplayer', rozšířit zvuk tak, aby se nachází za tisíc let.