Tento termín má dva významy široce přijímaný. v historické kritiky, odkazuje na evropské intelektuální a umělecké hnutí z konce osmnáctého a počátku devatenáctého století, které žádá o větší svoboda projevu osobní než povolených přísná pravidla literární formě a logika osmnáctého století neoclassicists. The romantici preferované emocionální a imaginativní výraz pro racionální analýzy. Za osobu, která bude v centru všech zkušeností a umístěno tak mu ve středu jejich umění. The romantici věřili, že tvůrčí představivost odhaluje ušlechtilejší pravdy – jedinečné pocity a postoje – než ty, které by objevili logiku nebo vědeckém zkoumání. Jak přírodního světa a stát dětství byly důležité zdroje pro odhalení "věčné pravdy." "Romantismus" se také používá jako obecný termín odkazovat na typ Citlivost nalézt ve všech obdobích literární historie a obvykle považuje za opozici principy klasicismu. v tomto smyslu, romantismus znamená práci nebo filozofie, kde exotické nebo snové postava silně, nebo který je věnován individualistické výraz, self-analýza nebo snaha o vyšší sféry vědomostí než může být objevena lidský rozum.

Prominentní romantici patří Jean-Jacques Rousseau, William Wordsworth, John Keats, Lord Byron a Johann Wolfgang von Goethe.