Země je rozdělena na kůru, plášť a jádro, s jádrem dále dělí na vnitřní a vnější části. Vnitřní jádro, objevil v roce 1936, Inge Lehmann má poloměr 1220 km (758 mi) a hustotu asi 13 g/cm ³. Představuje asi 1,7 % hmotnosti země. Vnitřní jádro hranice představuje fázový přechod od tekutého železa ve vnější jádro na pevné železo ve vnitřním jádru. Navzdory své velikosti, vnitřní jádro hraje důležitou roli v systému dynamické země. Například vědci věří tuhnutí vnější jádrové materiály, to znamená růst vnitřního jádra, disky konvekce v vnější jádro a pravomoci geodynamo, fyzikální proces, který generuje magnetické pole země. Většina znalosti o vnitřní jádro (jeho objev, poloměr a hustota) pochází z studium seizmických vln, nebo seismice. Nedávno, hodně jsme se tím, že studuje odchylky v seismických vln kvůli směru, v jakém jsou vypěstované (anizotropie) a část vnitřního jádra, v němž cestují (hemisphericity).