Cílem měnové politiky v mnoha zemích je zajistit, že inflace není ani příliš vysoko, ani příliš nízké. Se do módy dostala během devadesátých let nastavit země centrální banka explicitní míru inflace k cíli. Do roku 1998, některé 54 centrální banky měl inflační cíl, ve srovnání s jen osm na konci roku 1990, v roce, ve kterém Nový Zéland rezervní banky stal prvním stanovit cíl. Ve většině průmyslových zemích, cíl, nebo středového cílové rozmezí pro inflace spotřebitelských cen je obvykle mezi 1 % až 2. 5 %. Důvod, proč to není nula je oficiální cenové indexy přehánějí inflace, a že země by raději trochu inflace na jakékoliv deflaci. Měnové politiky vyžaduje čas mít vliv. Tak centrální banky obvykle založit své politické změny na prognózu inflace, ne její aktuální rychlost. -Li prognózy inflace za dva roky, řekněme, je nad cílem, jsou zvýšit úrokové sazby. Je-li to pod cíl, sazby jsou nižší. Proč mít inflační cíl? Nastavení inflační cíl obvykle jde ruku v ruce s umožňuje centrální banky značnou volnost při stanovení politiky, tak průhlednost v jeho rozhodování je životně důležitý a proto obvykle zvýšil jako součást procesu přijetí cíl. Ještě podstatnější je, tím, že se to lépe posoudit, zda politika je na stopě, inflační cíl je snadnější udržet centrální banku, aby jeho výkonnost. Mzda centrální bankéři mohou být navrženy k jejich odměnu pro dosažení cíle. Ale některé centrální bankéři tvrdí, že inflační cíl omezuje pružnost jejich politika příliš mnoho, což je jeden z důvodů, proč na světě nejmocnější centrální banka, Federální rezervní systém Spojených států, tvrdí (zatím úspěšně) proti mají jedno.