Dominantní teorie Ekonomie z 18. století dvacátého století, kdy vyvinula neoklasické ekonomie. Klasičtí ekonomové, kteří Adam Smith, David Ricardo a John Stuart Mill, věřili, že sledování jednotlivých vyrábí největší ekonomické přínosy pro společnost jako celek prostřednictvím síly neviditelná ruka. Také věřili, že ekonomika je vždy v rovnováze nebo přesun směrem k ní. Rovnováhy byla zajišťována na trhu práce hnutí v mezd a kapitálového trhu změny úrokové sazby. Úrokové sazby zajištěno, že celkové úspory v ekonomice, která se rovná celkové investice. v nerovnováhu, vyšší úrokové sazby, které více ukládání a méně investic a nižší sazby znamená méně úspor a více investic. Když poptávka po pracovní síle vzrostla nebo klesly mzdy by také stoupají nebo klesají udržet pracovní síly při plné zaměstnanosti. Ve dvacátých a třicátých let, John Maynard Keynes zaútočil na některé z hlavních přesvědčení klasické a neoklasické ekonomie, která se stala nemoderní. Zejména tvrdil, že úroková sazba byla určena nebo ovlivněna spekulativních opatření investory do dluhopisů a že mzdy nepružné dolů, tak, že pokud poptávka po pracovní síle klesl, výsledkem by bylo vyšší nezaměstnanost než levnější zaměstnanců.