Category: Education
Created by: roozaarkaa
Number of Blossarys: 16
Czech (CS) 
Epanastrofa je druh stylistické figury, kdy se opakují stejná slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty. Její funkcí je zesílení kompoziční návaznosti, významové zatížení a vystupňování detailu. Příklad: Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína. (Čelakovský)
Epanastrofa je druh stylistické figury, kdy se opakují stejná slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty. Její funkcí je zesílení kompoziční návaznosti, významové zatížení a vystupňování detailu. Příklad: Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína. (Čelakovský)
Epifora je druh stylistické figury. Jedná se o opakování stejných slov na konci veršů, sousedních slok nebo po sobě následujících vět. Příklad můžeme nalézt v baladě Svatební košile od Karla Jaromíra Erbena: Co to máš na té tkaničce? Na krku na té tkaničce!
Epifora je druh stylistické figury. Jedná se o opakování stejných slov na konci veršů, sousedních slok nebo po sobě následujících vět. Příklad můžeme nalézt v baladě Svatební košile od Karla Jaromíra Erbena: Co to máš na té tkaničce? Na krku na té tkaničce!
Aliterace je opakování stejné hlásky nebo skupiny hlásek v začátku po sobě jdoucích slov: Nade mnou kolo – kůl – kostlivec – lebka bledá (K. H. Mácha).
Aliterace je opakování stejné hlásky nebo skupiny hlásek v začátku po sobě jdoucích slov: Nade mnou kolo – kůl – kostlivec – lebka bledá (K. H. Mácha).
Anafora je umělecká figura, která spočívá v opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět. Příklad: Sto roků v šachtě žil. Sto roků kopal jsem uhlí. Anafora bývá používána v poezii, próze i řečnictví.
Anafora je umělecká figura, která spočívá v opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět. Příklad: Sto roků v šachtě žil. Sto roků kopal jsem uhlí. Anafora bývá používána v poezii, próze i řečnictví.
Motiv je nejjednodušší tematická jednotka uměleckého díla. V hudbě pak motiv znamená nejmenší samostatný útvar, který však na rozdíl od figury obsahuje hudební myšlenku. Rozlišuje se motiv hlavní, vedlejší, dynamický, statický a volný.
Motiv je nejjednodušší tematická jednotka uměleckého díla. V hudbě pak motiv znamená nejmenší samostatný útvar, který však na rozdíl od figury obsahuje hudební myšlenku. Rozlišuje se motiv hlavní, vedlejší, dynamický, statický a volný.
Oxymorón je druh básnické figury. Konkrétně se jedná o spojení slov, jejichž významy si navzájem odporují: zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit (K. H. Mácha Máj).
Oxymorón je druh básnické figury. Konkrétně se jedná o spojení slov, jejichž významy si navzájem odporují: zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit (K. H. Mácha Máj).
Básnická figura je stylistický prostředek básnictví založený na záměrné, esteticky promyšlené odchylce od norem běžného sdělovacího jazyka. Nejčastěji se tvoří: a) seskupováním slov a slabik pro zvýraznění stylistické stavby vět nebo veršů (anafora, epanastrofa, epifora); b) odchylkami od běžné syntaxe (asyndeton, polysyndeton, zeugma); c) opakováním téhož v jiných aspektech (gradace); d) opakováním jednoho slovosledného schématu (paralelismus). Další figury básnické jsou chiasmus, aposiopese, apostrofa, oxymóron.
Básnická figura je stylistický prostředek básnictví založený na záměrné, esteticky promyšlené odchylce od norem běžného sdělovacího jazyka. Nejčastěji se tvoří: a) seskupováním slov a slabik pro zvýraznění stylistické stavby vět nebo veršů (anafora, epanastrofa, epifora); b) odchylkami od běžné syntaxe (asyndeton, polysyndeton, zeugma); c) opakováním téhož v jiných aspektech (gradace); d) opakováním jednoho slovosledného schématu (paralelismus). Další figury básnické jsou chiasmus, aposiopese, apostrofa, oxymóron.
Synekdocha je pojmenování celku jménem části (nevytáhl paty z domu) nebo naopak (vyslýchá ho policie). Příklady: byl tam tři neděle, Moskva se domluvila s Washingtonem, pozval celé město...
Synekdocha je pojmenování celku jménem části (nevytáhl paty z domu) nebo naopak (vyslýchá ho policie). Příklady: byl tam tři neděle, Moskva se domluvila s Washingtonem, pozval celé město...
Metonymie je přenesení významu na základě věcné (vnitřní) souvislosti. Příklady: čtu metonymii (vlastně článek o metonymii v encyklopedii), sníst talíř polévky (obsah), epidemie barbarské svobody, lepra korupce (barbarská svoboda se rychle šíří, epidemie rovněž; lepra má za následek rozpad těla, korupce rozpad charakteru politiků).
Metonymie je přenesení významu na základě věcné (vnitřní) souvislosti. Příklady: čtu metonymii (vlastně článek o metonymii v encyklopedii), sníst talíř polévky (obsah), epidemie barbarské svobody, lepra korupce (barbarská svoboda se rychle šíří, epidemie rovněž; lepra má za následek rozpad těla, korupce rozpad charakteru politiků).
Metaforou se rozumí přenesení významu na základě vnější podobnosti. Tedy například "v prachu první tmy" - podobnost zde máme (prach je černý, tma rovněž) a schází částice "jako", která by z celého výrazu dělala přirovnání. Nebo "klenba nebes" (obloha se skutečně nad námi "klene" jako skutečná klenba).
Metaforou se rozumí přenesení významu na základě vnější podobnosti. Tedy například "v prachu první tmy" - podobnost zde máme (prach je černý, tma rovněž) a schází částice "jako", která by z celého výrazu dělala přirovnání. Nebo "klenba nebes" (obloha se skutečně nad námi "klene" jako skutečná klenba).
Tropus je umělecký prostředek, který je založen na významových posunech. Může se tedy jednat o metaforu, metonymii či synekdochu. Výraz tropus můžeme nalézt také v hudebním kontextu, v takovém případě se jedná o hudebně textovou část rozšiřující existující hudební útvar. Od 9. stol. se v západní liturgii výrazem tropus rozumí sylabické textování melismatických zpěvů. Tropy se uplatňovaly hlavně v chorálu v 9. – 12. stol., v Čechách ještě v 15. – 16. stol. V katolické církvi byly zakázány a odstraněny koncilem tridentským.
Tropus je umělecký prostředek, který je založen na významových posunech. Může se tedy jednat o metaforu, metonymii či synekdochu. Výraz tropus můžeme nalézt také v hudebním kontextu, v takovém případě se jedná o hudebně textovou část rozšiřující existující hudební útvar. Od 9. stol. se v západní liturgii výrazem tropus rozumí sylabické textování melismatických zpěvů. Tropy se uplatňovaly hlavně v chorálu v 9. – 12. stol., v Čechách ještě v 15. – 16. stol. V katolické církvi byly zakázány a odstraněny koncilem tridentským.
Epiteton má charakter obrazného pojmenování. Tradiční druhy epitetonu: constans (stálý či ustálený), kdy přívlastek vyjadřuje běžně připisovanou vlastnost (př. širé pole, zelený háj) či ornans (zdobný), kdy přívlastek vyjadřuje vlastnost, která není objektu obvykle připisována (př. zemřelá slova).
Epiteton má charakter obrazného pojmenování. Tradiční druhy epitetonu: constans (stálý či ustálený), kdy přívlastek vyjadřuje běžně připisovanou vlastnost (př. širé pole, zelený háj) či ornans (zdobný), kdy přívlastek vyjadřuje vlastnost, která není objektu obvykle připisována (př. zemřelá slova).
Přirovnání je stylistický prostředek, jímž se přirovnávají vlastnosti nebo stránky jednoho jevu (věci, osoby nebo představy) k druhému. Příklady: Zima jako v Rusku. Choval se jako slon v porcelánu.
Přirovnání je stylistický prostředek, jímž se přirovnávají vlastnosti nebo stránky jednoho jevu (věci, osoby nebo představy) k druhému. Příklady: Zima jako v Rusku. Choval se jako slon v porcelánu.
Personifikace je druh metafory, kdy se neživým věcem nebo abstraktním pojmům připisují lidské vlastnosti, popř. se nechávají jednat jako lidé. Příklady: země mluví, stromy šeptají apod.
Personifikace je druh metafory, kdy se neživým věcem nebo abstraktním pojmům připisují lidské vlastnosti, popř. se nechávají jednat jako lidé. Příklady: země mluví, stromy šeptají apod.
Nadsázka je druh tropu, konkrétně je to pojmenování expresivně zveličující určitý rys nebo jeho vlastnost. Používá se zejména v satirické literatuře (J. Hašek: To bych mohl inzerovat sto let, že se mně ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let!)
Nadsázka je druh tropu, konkrétně je to pojmenování expresivně zveličující určitý rys nebo jeho vlastnost. Používá se zejména v satirické literatuře (J. Hašek: To bych mohl inzerovat sto let, že se mně ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let!)
Alegorie je symbolický obraz nebo příběh. Jedná se o způsob nepřímého literárního nebo výtvarného vyjádření myšlenek, obecných pojmů a událostí, většinou za pomoci smyslově názorných obrazů. K nejstarší alegorii patří bajka. Příkladem algorie je kniha Farma zvířat od Orwella.
Alegorie je symbolický obraz nebo příběh. Jedná se o způsob nepřímého literárního nebo výtvarného vyjádření myšlenek, obecných pojmů a událostí, většinou za pomoci smyslově názorných obrazů. K nejstarší alegorii patří bajka. Příkladem algorie je kniha Farma zvířat od Orwella.
Pointa (čteme výhradně jako: poenta) je hlavní myšlenka anekdoty, básně, románu či jiného uměleckého díla. Někdy může být vtipná, někdy překvapivá, jindy zřejmá.
Pointa (čteme výhradně jako: poenta) je hlavní myšlenka anekdoty, básně, románu či jiného uměleckého díla. Někdy může být vtipná, někdy překvapivá, jindy zřejmá.
Fabule je přirozený sled událostí, smyšlený příběh, popř. jednotlivá příhoda, která se realizuje v díle prostřednictvím syžetu. Fabule se obyčejně rozvíjí uvedením osob (postav) navzájem spjatých zájmy nebo vztahy.
Fabule je přirozený sled událostí, smyšlený příběh, popř. jednotlivá příhoda, která se realizuje v díle prostřednictvím syžetu. Fabule se obyčejně rozvíjí uvedením osob (postav) navzájem spjatých zájmy nebo vztahy.
Gradace neboli stupňování či zesilování je druh stylistické figury, přičemž se jedná o uspořádání slov či slovních spojení blízkého významu tak, že se jejich účinek buď zesiluje (klimax: tu zní, tam volá a burácí všady), nebo zeslabuje (antiklimax: řítí se, pádí, běží).
Gradace neboli stupňování či zesilování je druh stylistické figury, přičemž se jedná o uspořádání slov či slovních spojení blízkého významu tak, že se jejich účinek buď zesiluje (klimax: tu zní, tam volá a burácí všady), nebo zeslabuje (antiklimax: řítí se, pádí, běží).
Syžet je systém, jímž jsou komponovány situace, události a konflikty postav v daném v literárním díle či dramatu. Zjednodušeně můžeme říci, že fabule je námět, "příběh", který chceme čtenáři či divákovi sdělit, a syžet je forma, kterou pro to vyprávění zvolíme. Zda-li budeme příběh vyprávět chronologicky, či zvolíme nějaký jiný postup, abychom vyprávění ozvláštnili.
Syžet je systém, jímž jsou komponovány situace, události a konflikty postav v daném v literárním díle či dramatu. Zjednodušeně můžeme říci, že fabule je námět, "příběh", který chceme čtenáři či divákovi sdělit, a syžet je forma, kterou pro to vyprávění zvolíme. Zda-li budeme příběh vyprávět chronologicky, či zvolíme nějaký jiný postup, abychom vyprávění ozvláštnili.
By: roozaarkaa