Chataření bylo v Čechách oblíbené zejména v době komunistického režimu a krátce po revoluci. Rodiny žijící ve městech si kupovaly chaty na vesnicích, nebo na okraji lesa, aby měly děti příležitost nadýchat se čerstvého vzduchu (většinou se jednalo o rodiny žijící v paneláku, bez zahrádky). S nástupem moderní doby však chataření postupně upadá spolu se zrychlením životního tempa. Rodiny nemají čas dojíždět každý víkend za město a pečovat současně o dvě nemovitosti. Po revoluci se rozmohla také výstavba rodinných domů, které mívají vlastní zahradu, takže zdání přírody může mít většina z nás nyní i ve městě.